Dětská nevěsta

8. listopadu 2014 v 18:03 | Ducii |  Podle skutečné události
Profil čbdb
Autoři: Delphine Minoui, Ali Nojoud
Počet stran: 152
Vydání: Alpress 2009

Jedna z těch knih, po které jsem proti své (rozumné) vůli říkající "na tohle nemáš teď čas" sáhla, když jsem byla po dlouhé době v Městské knihovně. Vím proč tam nechodím - odnesu si totiž vždy víc, než můžu. Ale musela jsem am a tak jsem hmátla i po něčem, co chci již delší dobu přečíst. Po nějaké beletrii.

Kniha zpracovává důležité téma. O tom žádná. Téma mne zajímá a dlouhodobě sleduju na facebooku projekt "Girls not Brides", kde je takových příběhů milion. Malé děvče je provdáno za mnohem staršího muže. A jako manželka musí plnit všechny své "manželské povinnosti" a do toho je bita, fyzicky i psychicky zneužívána. Svou dětskou logikou nechápe, co se okolo děje. To je něco co nejen, že by se nemělo stávat. To se prostě NESMÍ stávat! A nezapomínejme, že to není něco, co je "normální" jen u těch "divných muslimů" a jim podobných "nedospělých civilizací". Není to tak dávno, co podobné instituty fungovaly i v Evropě. Spoustu evropských panovníků si bralo malé holčičky. Třeba taková Marie Antoinetta... Takže hezky si zameťme nejdříve před svým prahem, než budeme kritizovat jiné kultury.


Teď když jsem snad vyjasnila svůj postoj k tématu mne už nikdo nemůže obvinit z toho, že bych byla nějaký netvor. Proč by mohl? Jednoduše - kniha se mi absolutně nelíbila. Když zpracováváte skutečný příběh je vždy nesmírně důležité umět to podat, vtáhnout čtenáře do děje, barvitě to vylíčit. Tohle ale byly dost strohé útržky příběhu a ještě navíc byla celá pointa prozrazena hned v úvodu. Chybělo tam t napětí, to drama, které s tím vším souvisí... Neprožíváte to, co hlavní hrdinka. Vlastně je strašná škoda něčím takovým plýtvat na knihu. Stačil by prostě článek, kterých zjevně v té době po světě bylo dost. Kniha už byla nadbytečná.. kor takhle zpracovaná. Eventuelně bych si dokázala ještě představit takto zpracovanou knihu, která líčí osudy více děvčat. Ale zaměřené jen na to jedno? Nuuudaaaa...

Námět je dobrý, realizace se absolutně nepovedla.

Hodnocení
Hlavní postavy: Když hlavní postavy píše sám život, tak se nedá hodnotit. Můžeme hodnotit snad jen to, zda se autorů podařilo je vylíčit. Tím si nejsem úplně jistá. Nic nechápající Nodžud asi vylíčena dobře je - z toho vychází taky nic moc styl knihy, ale o ostatních toho mnoho nevíme. 5/10
Styl psaní/čtivost: Styl psaní se mi absolutně nelíbil. Čtivé to relativně bylo, ale nenadchlo to... 2/10
Obálka: Na obálce mi vadí jedna zásadní věc - děvče na obrázku nemá se skutečnou hrdinkou nic společného. Proč když třeba na francouzské obálce je Nodžud na té české je kdosi jiný? Tohle rozhodně čeští překladatelé nevychytali... 1/10
Děj: Jdeme hodně hopem. Nedá se do toho vžít. Vlastně jsem si občas kladla otázku, zda v tom vůbec nějaký děj je? Rozuměj kromě výplodů vzpomínek nějaké malé holky... To bych klidně i já mohla napsat, co se mi za poslední rok přihodilo a dopadlo by to po dějové stránce asi stejně. 2/10
Konec: Tak ale hlavně že to "dobře" dopadlo ne? Dávám to do uvozovek, protože kniha končí relativně dobře. Nodžud je rozvedena, vrací se k rodičů a může začít chodit zase do školy a hrát si. Její otec a bratři ale moc nejsou nadšení z mediální pozornosti. Upřímně se jim ale nedivím. Jenže to si ta malá holka asi neuvědomila že? Pošpiní svou rodinu negativní medializací a ještě se k nim pak vrátí, takže jsou věčně v novinám a všude a všichni sousedi vědí, že jsou to ti... Jo to se pak blbě shání práce a vůbec. S tím se nedá žít. Čekala bych, že kdyby byla aspoň trochu rozumná, tak odejde od rodiny (kdo by se k někomu takovému taky vracel že?). Jenže jasně.. v Jemenu tohle asi úplně není možné, jak tam sama píše. No ale já jsem vlaatně původně chtěla k těm uvozovkám k dobře psát něco jiného. Pátrala jsem totiž na internetu, jak se mají věci nyní. A mají se tak, že Nodžudina malá sestřička byla provdána (někteří se nepoučí) a Nodžud byla loni vyhozena z rodinného domu. Samozřejmě bez peněz z publikací, které jí patří... 7/10

Celkové hodnocení: 34% a dvě hvězdičky s hodně odřenýma ušima (ale skutečný příběh si prostě nezaslouží míň hvězd... vlastně jsem dosud vždy dávala těm, co mne tak nezaujaly po kvalitativní stránce tři hvězdy, ale tady to nešlo).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | Web | 27. prosince 2014 v 10:58 | Reagovat

A přitom obálka vypadá tak lákavě, že by mně dostala :D
Krásně napsané Ducii!!! :-) Nemělo by se to stávat :-(

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 29. prosince 2014 v 22:02 | Reagovat

Uf, chci jen říct, že Marie Antoinetta si Ludvíka brala a byli jen rok od sebe. Braní malých děvčátek bylo velmi módní v renesanci (dobrým příkladem z literatury je třeba Shakespearova Julie třináctiletá slečna), zvláštností je, že muslimské země ačkoliv si již od dávné historie vedly harémy ve kterých měli malé holčičky, ale co se ví, nespali s nimi. Nevím, proč se to tak zdegradovalo a dějí se takové hrůznosti. Takových knížek je plno, ale já je z nějakých důvodů číst nechci, protože takových případů je bezpočet a byly by z toho možná jen emoce navíc :/, navíc když píšeš, jak to dopadlo ve skutečnosti, tak se mi to ani nechce číst. Legrační je, že takové manýry se tahají i do Evropy, jen co je pravda :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama