Norské dřevo

26. srpna 2015 v 21:07 | Ducii |  Světová beletrie
Profil na čbdb
Autor: Haruki Murakami
Počet stran: 297
Vydání: Euromedia Group, 2015

Haruki Murakami, kdo by to jméno neznal. Ačkoliv jsem od něj dosud nic nečetla, tak jsem to už slyšela nejmíň tisíckrát za posledních šest let. Spolubydlící z koleje mívala knížky od Murakamiho (tehdy jsem si ještě myslela, že Murakami je žena) vždy na své poličce. Asi díky ní jsem tohle jméno objevila, ale že mi utkvělo v paměti, za to může neustálá masáž médií. Murakami je podobně jako Nesbo hit posledních let.

Dlouho jsem odolávala přečíst si něco od Murakamiho. Ze dvou důvodů. Japonsko není oblast, která by mě úplně zajímala a děj odehrávající se v Japonsku mě neláká tolik jako děj odehrávající se v arabském světě. Za druhé, nerada jdu s davem. Vždy, když vezmu do rukou něco, co má masovou popularitu, tak jsem zklamaná. Dobře, ne vždy, ale velmi často. Takže otázka zní - proč jsem se nakonec přeci jen dostala k Murakamimu?


Odpověď je jednoduchá. Měla jsem narozeniny. Konečně všichni okolo mě pochopili, že nejlepší dar pro mne je kniha. Norské dřevo bylo jedním z dárků. Dotyčná váhala mezi Padesáti odstíny šedi a touhle knihou. Vybrala tuto, protože je podle knihkupce pro náročnější čtenáře. Jsem ráda, že to dopadlo takhle.

Norské dřevo je příběh vysokoškolského studenta Tóra Watanabeho, který je jakýmsi styčným bodem protínajícím několik dalších životních příběhů. Ty vesměs nejsou šťastné. Každá postava má své trable a u mnoha z nich to skončí sebevraždou. Děj se nedá asi nějak jednodušše shrnout. Hlavním motivem je šílenství a volba mezi životem a smrtí. Smrt se táhne jako červená niť celým vyprávěním.

Normálně obdržené knížky zandám do poličky, kde se na ně práší. Murakami ve mě ale budil zvědavost, takže jsem si ho hned vzala do parády. Musím říct, že mít čas, tak knihu prostě čtu jedním dechem a nedojdu si při tom ani na záchod, ani se najíst. Bohužel to není můj případ, takže jsem musela číst na etapy. Mezi tím mě užíralo, jak se to bude vyvíjet dál.

Kniha má rozhodně spád, dobře se čte. Líbil se mi příběh, ale také to, jak je kniha napsaná. Nijak mne "nerozčilovaly" japonské reálie. Ten příběh by se mohl odehrávat i kdekoliv jinde. Je v knize nějaké hluboké poselství? Řekla bych, že záleží na čtenáři. Já ji četla v situaci, kdy mám pocit, že mi prostě přišla pod ruku v pravý čas. Ve správný čas na správném místě.

A jestli si přečtu ještě něco od Murakamiho? Kdo ví, ale rozhodně má body plus :-))

Hodnocení knihy
Hlavní postavy: 9/10 Zajímavé na knize je, že se vždy odehrává ve vztahových trojúhelnících. Ze všech nejsympatičtější mi přišla asi Reiko. Docela by se mi líbilo, kdybychom měli k dispozici vyprávění příběhu i z pohledu Naoko.
Styl psaní/čtivost: 10/10 Mám ráda, když je kniha vyvážená v tom smyslu, že se zde mísí přímá řeč a popisy. Tato kniha naprosto splňuje mé požadavky. Vše je navíc psáno velmi čtivým stylem.
Obálka: 8/10 K obálce asi nemám žádné zásadnější výtky. Možná by stálo za to, kdyby tam byla nějak více zvýrazněna smrt, symbolika trojky a asi by nebylo úplně od věci tam místo muže dát dívku představující Naoko. Ale nemám problém ani se současnou obálkou.
Děj: 9/10 Příběh hezky plyne, klidně by mohl pokračovat i dál... ale jen o kousek (viz další bod). Zápletka je jasná. Rozuzlení náhlé a tak trochu nečekané. To mi na tom možná trochu vadilo - že rozuzlení přišlo jako by se nechumelilo jen tak mezi řečí. Vlastně až o pár stran dál se dozvídáme, co se přesně stalo. Než jsem tam došla, tak jsem byla celkem zklamaná, jak to autor odbyl.
Konec: 8/10 Je to otázka - končí to tragicky nebo vlastně nejlépe, jak mohlo? Já bych volila druhou možnost. Zároveň mi ale trochu vadí, jak byl useknut úplný konec. Aby si člověk domyslel, jak to teda vlastně dopadlo s Midori.
Celkem: 88% a jasných pět hvězdiček
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Claire Linwen Claire Linwen | Web | 28. srpna 2015 v 12:33 | Reagovat

Od Murakamiho jsem zatím nic nečetla, také okolo něho jen chodím mezi regály knihkupectví. :-)
Ale docela jsi mě nevnadila, a já si pokusím sehnat nějaké jeho tituly v knihovně.
Co se týče japonských reálií - nevadí mi, ale asi jako u každé knížky mě rozčiluje, když "dělá reklamu" na prostředí, v němž se odehrává. Zářnou ukázkou nechť jsou knihy s dějem situovaným v Paříži. :-) Ne všechny, ale u většiny je to vážně rozčilující.

Jestli máš ráda arabský svět a historické romány, moc Ti doporučuji román Ranhojič od Noaha Gordona. Děj sice začíná v Anglii, ale pak se přesouvá na Východ. Zároveň Ti i doporučuji stejnojmenný film, který je jeho zpracováním - sice se v několika vedlejších dějových liniích odlišuje, ale je moc hezký. :-)

2 PandaGirl PandaGirl | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 10:08 | Reagovat

Hodně o tomhle autorovy slýchám, ale ještě jsem se k němu nedostala. Není to úplně můj šálek čaje, ale jelikož se ráda "pyšním", že čtu téměř všechno, tak se do toho chci také jednou pustit. Bohužel mí blízký ještě nepochopili, že kniha je pro mě nejlepším dárkem, takže budu muset spoléhat na jiné aspekty k dosažení knihy.
Ale rozhodně v tvém podání tato kniha zní velice lákavě. :-)

3 Angel Angel | E-mail | Web | 10. září 2015 v 23:43 | Reagovat

Od Murakamiho jsem četla Afterdark a k tomu mě vlastně vyloženě dokopala jedna bývalá spolužačka, protože to četla už poněkolikáté a neustále o tom básnila. A já už ji prostě nemohla poslouchat, takže jsem se do toho pustila taky. Nicméně mě to moc nenadchlo, pro jeho knihy je asi stěžejní si je vzít do ruky v ten správný moment, a to se mi nestalo. Ale kvůli tomu ho odsuzovat nechci, takže se k němu zase někdy vrátím. Ono i to Norské dřevo je obecně hodnoceno lépe, takže mi nějaká jiná kniha od něj třeba sedne víc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama